Těžké kovy v mořských rybách

Úvodem závěr

Náš článek začneme netradičně, a to závěrem studie Státního zdravotního ústavu z roku 2020, jíž SZÚ zkoumal obsah rtuti v rybích konzervách. Citujeme:

„Přes občasné zprávy v médiích, které logicky zveřejňují kontrolní orgány pro potraviny, je úroveň obsahu rtuti, včetně methylrtuti, v běžných výrobcích pod kontrolou a hodnoty koncentrace jsou prakticky vždy pod legislativními limity. Co můžeme konstatovat? Běžná populace se rtuti v obvyklých rybích výrobcích bát nemusí, daleko cennější je ze zdravotního hlediska obsah Omega 3 mastných kyselin (EPA a DHA). Obecně to platí i pro příkrmy pro děti, které se konzumují po omezenou dobu a nikoliv denně. Pozor si musí dát ženy těhotné a ve fertilním věku – měly by si vybírat jen některé rybí výrobky a ryby, kde se rtuť nekumuluje.“ (Ruprich, 2020)

Jak vidíte, bát se nemusíme, ale je dobré vědět, čeho se zatím bát nemusíme a taky, co můžeme dělat pro to, abychom se ani v budoucnosti bát nemuseli.

Těžké kovy kolem nás

Těžké kovy jsou přirozeně přítomny v půdě, není to tak nic, co by lidstvo uměle vytvořilo. Problém je, že přirozeně jsou v půdě velmi hluboko a člověk je svou činností dostává na povrch. Následně se akumulují tam, kde se pěstují potraviny nebo kde žijí živočichové, které posléze konzumuje. 

To nejhorší už snad máme za sebou. "Parádním přínosem" člověka ke znečišťování přírody těžkými kovy bylo olovo. Padesát let jsme je přidávali do benzínu, který jsme spalovali a olovo tak vypouštěli ve vysokých koncentracích do ovzduší a tím i do měst, lesů, vod i polí. Olovo se již do benzínu nepřidává, ale stále je samozřejmě přítomné. Do půdy je spolu s kadmiem a arsenem dostáváme třeba s minerálními hnojivy. Přítomné je také v ohňostrojích. Ostatně příběh olova a jeho vlivu na lidstvo je natolik zajímavý, že jsme o něm napsali samostatný článek „odkaz“.

Velkou část znečištění má na svědomí samozřejmě průmysl, ale i nadále přispívá doprava. Třeba jen opotřebováváním pneumatik se uvolňuje do ovzduší prach s kadmiem.

Těžké kovy obsahují také barvy, a to včetně tetovacích. Spolu s barevným tetovacím inkoustem se pod kůži dostane i slušná dávka kobaltu, chromu, manganu nebo niklu.

Dobrou zprávou je, že dnes už víme, jak mohou být těžké kovy nebezpečné a díky tomu se jejich množství v přírodě a samozřejmě i v potravinách pečlivě hlídá.

Štola dolu
Těžké kovy jsou nejčastěji bezpečně uloženy pod zemí. Dokud se k nim neprokutá člověk...

Těžké kovy v mořských rybách

Mořské ryby jsou součástí ekosystému, ve kterém se těžké kovy vyskytují a je tedy logické, že v těle ryby může být jejich stopové množství přítomné. Nejčastěji je laboratoře zaznamenají u volně žijících ryb, které se mohou při svých toulkách u pobřeží dostat i do oblastí znečištěných. Občas kritizovaní norští lososi z farem jsou naopak chováni v severských fjordech, které patří k nejčistším mořským plochám vůbec.

Dobrou zprávou pro nás jako konzumenty je, že množství těžkých kovů v divoce žijících rybách je pravidelně kontrolováno laboratorními zkouškami a máme tak dobře zmapováno, v jakých rybách se vyskytují více a v jakých méně. Víme tak, že čím menší a mladší je ryba a čím níže se nachází na potravním řetězci, tím méně času měla na to dostat do těla spolu s konzumovanou potravou těžké kovy. Rok stará sardinka tak má v těle výrazně méně těžkých kovů než dvanáctiletý tuňák.

Existují tak jednoduché přehledy, které vás informují, kterých ryb můžete sníst prakticky neomezené množství a u kterých už je lepší pro všechny případy hlídat, kolik jich konzumujete.

Přehled můžete nalézt i ve výše citované zprávě SZÚ. Třeba sardinky Nekton byste museli jíst tempem 85 stogramových krabiček týdně, tedy 8,5 kilogramů sardinek týdně, abyste se dostali na hranici množství rtuti, která je ještě považována za naprosto bezpečnou. U makrely Nekton je to 57 stogramových porcí, takže poctivých 5,7 kilogramů za týden.

Třeba u zmiňovaných sardinek je obrovským přínosem obsah vápníku spolu s vitamínem D v jejich mase. Konzumace sardinek tedy funguje jako prevence osteoporózy a její přínos našemu zdraví je nepopiratelný.

Kdy hlídat obsah těžkých kovů ve stravě?

Z těchto informací i z mnoha dalších studií, které můžete naleznout na internetu, vyplývá, že dospělý člověk může konzumovat ryby prakticky každý den a nemusí se ničeho obávat. Pokud už se rtuť v jídle bude objevovat, jeho tělo si s ní snadno poradí. Hlídat si, kolik čeho zkonzumují, by měly těhotné ženy a maminky, které dávají ryby dětem.

Pro ty je vhodné konzumovat tři porce (tedy 3 x 85 gramů) ryby týdně, tak, aby měly jistotu, že i když by konzumovaly produkt s maximálním povoleným množstvím rtuti, nehrozí jim ani jejich dětem, narozeným či ještě nenarozeným, žádné zdravotní riziko.

Jak pomoci při snižování množství těžkých kovů v přírodě?

Množství těžkých kovů v přírodě můžeme ovlivnit i my jako jednotlivci. Není třeba se přivazovat k výpusti továren u Bečvy, stačí třeba správně třídit odpad a barvy, laky a jiné chemikálie nosit do sběrných dvorů.

Jako spotřebitelé pak můžete dělat to, co právě děláte. Zajímat se o problematiku a ptát se prodejců, dodavatelů či výrobců na ekologickou stopu jejich výrobků a jejich nezávadnost. Tím na ně vytvoříte tlak, který se přes dodavatele a lovce dostane až k politikům, protože lovci budou vědět, že rybu ze znečištěné vody od nich nikdo nekoupí. O to samé se snažíme i my.

Mořský ekosystém nás živí a (byť jen jako malá firma) se vždy budeme na veletrzích a obchodních jednáních ptát na to, kde a jak byla ryba vylovena, a vždy se budeme pídit po tom, jak kvalitní rybu nám nabízejí - bez ohledu na cenu. Naše rybí konzervy sami jíme a jsou to ty stejné, které naleznete v obchodech. Nejsme sice narcisové, ale i tak se máme rádi a jedům se vyhýbáme. A vyhýbat se nadále i budeme.

Zajímá vás víc? Zapomněli jsme na něco? Napište nám na „Kontaktní mail“.

Ondrovo okénko:

Jak se vyrábí poplašná zpráva? Novináři potřebují prokliky. Čtenář nejčastěji klikne na „šokující“ zprávu, která ohrožuje jeho nebo jeho rodinu. Můžete se tak setkat i s podobným sdělením, které se objevilo na webu Žena Aktuálně. Je doplněno poutavou, sugestivní fotografií. Pod článkem „8 nejčastějších jedů“ se tak dočtete, že „Nejvýznamnějším zdrojem rtuti však jsou mořské ryby“ a… a tím to hasne. Kdyby paní věděla, že sardinka, kterou má na vidličce, patří zrovna k těm rtutí nejméně zasaženou rybou, třeba by se tvářila jinak. Nebo kdyby jí alespoň někdo řekl, že by tu sardinku bylo dobré před konzumací tepelně upravit…😊

Žena drží na vidličce sardinku a tváří se nelibě
Tudy ne, přátelé...

Pokud byste se chtěli dozvědět něco víc, nebo vás napadá doplňující otázka, napište mi na info@nekton.cz

Za Nekton vás zdraví Ondra

linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram